Židlochovický zámecký park je významnou památkou zahradního umění, jejíž třísetletý doložený umělecký vývoj úzce navazuje na barokní a klasicistní přestavby zdejšího zámku. Jedná se o velice pěkný krajinářský park v anglickém stylu s velkým množstvím rozvolněných skupin a solitér malebných vzrostlých stromů, rozlehlými loukami a volně chovanou jelení a mufloní zvěří.
Park měl původně barokní podobu, kterou navrhl francouzský architekt Arnošt August Charbonier v roce 1708 na přání tehdejšího majitele hraběte Filipa Ludvíka ze Sinzendorfu. Později pokračoval v realizaci zahradní inženýr Josef Hatzl, který se stal v roce 1746 správcem zahrad císařského sídla v Schönbrunnu. Za První republiky pobýval na zámku prezident Tomáš G. Masaryk, na jehož počest byla 7. 3. 1930 vysazena v západní části parku lípa, která je nyní označena pamětní deskou. Dále pak ve vstupní části je umístěna pamětní deska s uvedením jeho pobytů ve zdejším zámku. Zámecký park si také oblíbil v té době v Brně žijící básník Petr Bezruč. V parku je dnes umístěna lavička, na níž je připevněna pamětní tabulka s jeho básní vztahující se k židlochovickému zámku.
Rozsáhlý park zabírající 23ha patří stejně jako zámek pod správu Lesů ČR. Park je ukázkou krajinářského anglického stylu. I když může působit obyčejně, nachází se zde 25 druhů jehličnanů a přes 80 druhů listnatých stromů. Na rozdíl od běžných parků v něm žijí zvířata a park tak nese i znaky obory.
V 70. letech 20. století bylo do parku vysazeno početné stádo mufloní a jelení zvěře, jejichž vysoký stav značně pozměnil ráz celého parku zničením velké části keřového patra a poškozením mladších stromů. Proto v polovině 90. let 20. století byla zahájena obnova parku podle projektu ing. Šubra s postupnou dosadbou nových stromů. Park je celoročně volně přístupný široké veřejnosti. Jeho provozní doba je uvedena u vstupní části do parku.
Kromě již zmíněných muflonů a jelenů zde můžete zahlédnout i bažanty, zajíce, spoustu veverek a množství ptactva. Park je přístupný celoročně a v každém ročním období se zde dá nalézt něco zajímavého. Stáda muflonů jsou na lidi zvyklá a tak pokud se budete pohabovat klidně a pomalu, nechají vás přijít docela blízko. Stačí ale aby jeden člen stáda ztratil nervy a okamžitě se dá celé stádo do pohybu a zmizí na opačnou stranu parku. Musíte počkat než se znovu uklidní a začnou si lehat na zem a můžete se pokusit znovu přiblížit, jinak je můžete nahánět celý den a je to k ničemu.
Atraktivní dobou k návštěvě parku může být období mufloní říje. Samci jsou značně neklidní a pronásledují vybranou samici i desítky minut. Samice se snaží uprchnout kličkováním mezi stromy a křovím a je jí celkem jedno kudy se prožene. Měl jsem zrovna vyčíhnoutou jednu veverku, takže jsem koukal do koruny stromu a ne kolem sebe, když se mi za zády ozvalo nějaké dupání. Samice prosvištěla jen pár metrů okolo mě a za ní čtyři statní samci. Teda rozhodně bych nestál o to zastavovat rozběhlého muflona s jeho opancéřovanou hlavou pomocí vlastního těla. 🙂
